Případové studie
Honza se díky kroužku zlepšil ve škole
Dvanáctiletý Honza je kluk jako každý jiný. Má mámu, tátu, malou sestřičku a spoustu kamarádů. Taky rád hraje fotbal. Chodí do fotbalového oddílu, je šikovný útočník. Trenér si ho chválí. Honza má i dalšího koníčka – učí se hrát na kytaru a docela ho to baví. Dokonce už si napsal i pár vlastních textů. Horší to ještě donedávna bylo se školou. Ta mu moc nešla.
Honza přitom rozhodně není hloupý. A důvod nebyl ani v tom, že by na učení neměl dost času. Dokonce i rodiče se s ním občas učili. Honza jen prostě často před tabulí znejistěl a i když si látku ještě večer před tím opakoval s tátou, před spolužáky najednou trpěl trémou a nedokázal se vymáčknout. To se samozřejmě projevilo i na známkách. S písemkami přitom neměl Honza problém, tam ho tréma netrápila, takže známky měl většinou mnohem lepší, než z ústního zkoušení.
Honza má naštěstí výbornou třídní učitelku, která si brzy výkyvů v jeho známkách všimla. Na třídní schůzce rodičům navrhla, aby zkusili Honzovi najít vhodný kroužek, který by ho trémy zbavil. „Vhodně zvolená mimoškolní aktivita skutečně může pozitivně působit jako kompenzace například při slabším prospěchu ve třídě. Když dítě začne chodit do kroužku, který jej naplňuje, kde se cítí úspěšné, takový zájmový kroužek pak problematiku školních nezdarů určitým způsobem vyvažuje,“ říká doc. PhDr. Jana Kocourková z dětské psychiatrické kliniky LF Motol.
Honzovi rodiče dali na radu třídní učitelky a společně s Honzou vybrali Klub Domino, Dětskou tiskovou agenturu. Děti se zde seznamují se základy novinařiny, učí se zacházet s mikrofonem, zkouší si moderování, psaní zpráviček do dětských novin i práci pro dětské rádio.
Honzova máma měla zpočátku obavy, aby Honzík v kroužku netrpěl podobnou trémou, jako u tabule. Její obavy byly ale naštěstí zbytečné. Nejen, že se Honzovi v kroužku moc líbilo, ale poté, co si na vlastní kůži vyzkoušel napsat pár zpráviček a rozhovorů, začala se jeho tréma při zkoušení u tabule zmenšovat.
„V našem kroužku psané a mluvené žurnalistiky se děti učí vyjadřovat své myšlenky, komunikovat s lidmi, ptat se, pozorovat, poslouchat, zkrátka nestydět se. Rodiče malých žurnalistů nám nejednou potvrdili, že se jejich dítě zlepšilo ve škole. Není divu, umění komunikovat je zcela prokazatelně jedním z faktorů, které ovlivňují úspěch,“ potvrzuje, vedoucí Klubu Domino, PaedDr. Slávek Hrzal.
Dnes je Honzík „ostříleným“ dětským novinářem. V poslední době mu největší radost udělalo otištění jeho vlastního článku v časopise Mateřídouška. A také to, že včera dostal ve škole při zkoušení z dějepisu zase jedničku.
Lenka zvítězila nad anorexií
Od svých pěti let dělala Lenka závodně gymnastiku. V první třídě ji máma přihlásila na klavír, postupně Lenka přibrala ještě angličtinu. Lenka se dobře učila a tak v šesté třídě přestoupila na reálné gymnázium. Bavily ji jazyky, a tak se začala učit ještě německy.
Ze začátku Lenka všechno stíhala bez větších problémů. Trenérka v gymnastice ji chválila, jazyky jí šly a klavír ji bavil. Se školou neměla problémy. Občas se sice cítila hodně unavená, když běžela ze školy rovnou na hodinu klavíru a večer na trénink, ale dokud šlo všechno skloubit se školou, tak Lenka ani její rodiče nic neřešili. Spíš naopak - máma, bývalá úspěšná sportovkyně, Lence kladla na srdce, že když bude opravdu tvrdě trénovat, může být jednou lepší než ona.
„To, že si rodiče přejí, aby dítě dosáhlo toho, čeho oni nedosáhli, není neobvyklý postoj. Důležité je však respektovat, zda má zájem a vlohy pro takovou aktivitu i samo dítě. Pokud rodiče nerespektují individualitu dítěte, jeho nadání a zájem, má to negativní vliv a málokdy vede ke skutečnému úspěch,“ říká doc. PhDr. Jana Kocourková z dětské psychiatrické kliniky LF Motol.
Lenku občas mrzelo, že nemá moc času na kamarádky. Zatímco spolužačky ze třídy chodily bruslit, hrát na hřiště vybíjenou nebo do kina, Lenka běžela s notami v podpaží na hodinu klavíru, nebo si v tramvaji cestou na gymnastiku opakovala německá slovíčka. Někdy jí to bylo i trošku líto, ale ani chvilku neuvažovala o tom, že by se některého ze svých koníčků vzdala. Navíc – rodiče na ni přece byli tak pyšní!
V sedmé třídě nastaly první problémy. Lenčin prospěch se zhoršil, učiva přibývalo a koníčky pohlcovaly stále více času. Lenka už často po příchodu domů neměla ani hlad, jen si párkrát zobla z nachystané večeře a rychle se vrhla na učení. Nechtěla si připustit, že nestíhá.
Zpočátku si Lenka ani neuvědomila, že téměř přestala jíst. Svačiny, které jí máma chystala do školy, většinou vyhazovala večer do koše netknuté, obědy ve školní jídelně prostě nestíhala. Takhle to šlo několik měsíců. Lenka výrazně zhubla, trenérka ji chválila. Byla ve formě a chystala se na regionální závody, tvrdě trénovala. Občas se jí udělalo trošku špatně, ale ona i její rodiče to přičítali stresu před závody.
V den D se Lenka necítila ve své kůži. A při sestavě na kladině se to stalo! Mžitky před očima, zaškobrtnutí a pád! Lenka zůstala nehybně ležet. Naštěstí se jí nic hrozného nestalo, prostě omdlela.
V nemocnici zjistili, že Lenka trpí poruchou příjmu potravy. Lékaři postupně odhalili, že příčinou Lenčiny anorexie je přílišná zátěž a vysoké nasazení, které její koníčky vyžadovaly. Dětský psycholog Lence doporučil, aby některý z kroužků oželela. Přesvědčil i Lenčiny ambiciózní rodiče, aby uvážili, kterou z aktivit lze z rozvrhu jejich dcery vynechat.
Po návratu z nemocnice se Lenka s těžkým srdcem rozhodla, že nechá gymnastiky a také na klavír už bude hrát jen pro radost. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale protože chtěla být jednou překladatelkou, studium jazyků u ní zvítězilo.
Od Lenčiny hospitalizace uplynul rok. Dnes Lenka váží stejně, jako ostatní patnáctileté slečny a připravuje se na státnice z angličtiny. I když své tehdejší rozhodnutí obrečela, dnes nelituje. Když má chuť a čas, sedne ke klavíru a zahraje si jen tak pro sebe. A gymnastika? Na tu už se Lenka podívá jen občas v televizi.
Zpět
